Blogový příspěvek pro Food Climate Research Network

Už pár let jsem členem Food Climate Research Network (FCRN), což je mezinárodní síť profesionálů zabývajících se udržitelností potravinových systémů. Síť je koordinovaná z University of Oxford ve Velké Británii a jejím smyslem je vzájemná informovanost o nejnovějších odborných studiích v této oblasti (síť začínala v roce 2005 zaměřením na klima, ale dnes se snaží zahrnovat všechny aspekty udržitelnosti, včetně socio-ekonomických).

Někdy na jaře (roku 2016) jsem si podrobněji procházela webové stránky FCRN a také informace o jejích členech (dostupné po bezplatném zaregistrování = přihlášení se k oficiálnímu členství v síti). Byla jsem zvědavá, jestli mezi členy najdu také nějaké další Čechy či Východoevropany. K mému udivení jsem zjistila, že jsem úplně prvním zaregistrovaným členem z Česka (což nebylo zase až tak velké překvapení), ale že jsem také mezi pouhými pěti členy z Východní Evropy. Pro srovnání – FCRN má v Evropě dohromady 875 členů! (viz mapa níže)

Mapa ukazující počty členů mezinárodní sítě FCRN – srpen 2016, je zde zřejmý rozdíl mezi „Východem“ a „Západem“.

To mi přišlo zajímavé – rozdělení na „Západ“ a „Východ“ je tedy (minimálně na úrovni této mezinárodní sítě) mezi odbornou veřejností v oblasti udržitelnosti potravinových systémů zjevné, ačkoli v Evropě žádná fyzická bariéra již neexistuje a výzkumníci mohou volně cestovat, pracovat a zapojovat se do informačních sítí.

Na druhou stranu jsem přesvědčená, že my Východoevropané tak „zaostalí“ v našem zájmu o udržitelnost potravinových systémů ve skutečnosti nejsme. Možná jen používáme jiný slovník a jsme zapojeni do jiných sítí…

Všechny tyto myšlenky jsem tedy shrnula do krátné anotace a oslovila jsem koordinátorku Marie Persson a zakladatelku sítě Taru Garnett, zda by měly zájem o blogový příspěvek na toto téma na jejich stránky FCRN. Má nabídka se setkala s pozitivní odezvou a tak jsem vše sepsala v poměrně dlouhém blogovém příspěvku v angličtině. Naším plánem bylo vzbudit širší diskuzi mezi současnými členy sítě (zejména těch z Východní Evropy), zkusit více podpořit spolupráci mezi „Východem“ a „Západem“ a třeba nalákat i další členy z tohoto méně zastoupeného regionu.  Po několika prvotních pozitivních odezvách (za které jsem byla moc ráda!) ale další konverzace utichla. Zatím nás v síti asi není dost na to, aby nějaká obsáhlejší diskuze mohla proběhnout a hlavně jsme si neudali žádný společný cíl, ke kterému by měla diskuze dospět.

Zatím tedy blogový příspěvek vnímám zejména jako první pokus upozornit na to, že i ve Východní Evropě jsou lidé, kteří se o téma udržitelných potravinových systémů na odborné úrovni zajímají a doufám, že do budoucna se mi podaří na tento první „výkop“ nějak smysluplně navázat. Chce to asi ještě čas, ale já věřím, že dříve nebo později se téma udržitelnosti potravin stane i v českém (nejen) vědeckém prostředí jedním z hlavních témat diskuze. 🙂

Odkaz na můj blogový příspevek pro FCRN: http://www.fcrn.org.uk/fcrn-blogs/danak/supporting-more-east-west-knowledge-exchange-and-partnership

Odborný workshop: „Sustainable Diets“ v Kodani

Po delší době jsem se opět podívala do Kodaně (v letech 2011-2012 jsem zde žila, tak se sem ráda vracím). Tentokrát to bylo v souvislosti s odborným workshopem na téma udržitelné stravy, který se konal na University of Copenhagen a kterého jsem se 19. dubna 2016 zúčastnila. Workshopu s názvem Modelling and assessing sustainable diets – approaches and research challenges se zúčastnilo celkem 30 expertů ze 14 různých zemí (včetně mě z Česka) a snažili jsme se dojít ke shrnutí nejnovějších poznatků (neboli „state-of-the art“) k udržitelné stravě ve světovém výzkumu.

Definování udržitelné stravy

Ačkoli byl termín „udržitelná strava“ (angl. Sustainable Diets) definován již v roce 2012 Organizací pro výživu a zemědělství (FAO), tak zatím neexistuje žádný mezinárodní konsenzus ohledně toho, jak by se měla udržitelnost stravy měřit či hodnotit. Je to dáno zejména šíří aspektů, které by měla udržitelná strava zahrnovat – sociálních, kulturních, výživových, ekonomických, environmentálních – a také tím, že některé aspekty nelze snadno měřit (např. v oblasti životního prostředí dnes již umíme spočítat uhlíkovou stopu, tj. množství skleníkových plynů vypuštěných v souvislosti se spotřebou různých potravin, naopak dopad na biodiverzitu či kvalitu půdy jednoduše spočítat neumíme… a podobné je to i u socio-ekonomických aspektů).

Navíc je jasné, že by neměla pro všechny obyvatele Země existovat jedna univerzální „udržitelná strava“, ale spíše bychom měli hledat udržitelné stravy vhodné pro různé oblasti světa. To pochopitelně definování udržitelné stravy komplikuje, ale i přesto výzkumníci přichází s možnými řešeními.

Prezentace k udržitelné stravě a potravinové bezpečnosti s představením Indexu udržitelné stravy – Elliot Berry, Hebrew University
Hodnocení a modelování udržitelné stravy

Na workshopu bylo představeno množství různých přístupů, které v současnosti výzkumníci z různých institucí využívají pro hodnocení a modelování udržitelné stravy (z praktických důvodů často omezených pouze na environmentální udržitelnost bez zohledňování socio-ekonomických aspektů). Uvádím několik příkladů z workshopu:

Index udržitelné stravy (Sustainable Diet Index)

Jedná se o kompozitní index (složení několika čísel do jednoho výsledného čísla), který se snaží vyjádřit, do jaké míry je strava určitého státu či regionu udržitelná (přístup byl prezentován Elliotem Berrym z Hebrew University v Izraeli). Účastníci workshopu se shodli, že je tento přístup na jednu stranu atraktivní, protože umožňuje získat rychlý přehled o jednotlivých částech světa a porovnání situace v různých zemích, ale na druhou stranu je velmi težké vyjádřit komplexnost potravinových systémů v různých státech do jednoho porovnatelného čísla a zároveň může toto porovnávání mezi státy vést ke zneužití výsledků (ve formě ukazování si prstem na ty „špatné“ vs. ty „dobré“). Je tedy jistě zapotřebí dalšího výzkumu v této oblasti a také konzultací s aktéry mimo akademický sektor.

Modelování stravování na globální úrovni

Toto je poměrně častý přístup výzkumníků při hledání udržitelné stravy – modelování na úrovni světové populace. Zajímavým zjištěním je to, že ačkoli existuje na světě nespočet různých kultur a jejich stravování, tak celosvětově vidíme velmi podobné trendy ve stravování v souvislosti s tím, jak jednotlivé země bohatnou. Jedna studie (kterou osobně prezentoval jeden z autorů – Michael Clark z University of Minnesota) například ukázala, že se vzrůstajícím HDP na osobu vzrůstá také do určité míry poptávka po spotřebě masa (1). Autoři také modelovali pravděpodobný vývoj do budoucna a ukázali, že pokud by pokračovaly současné světové trendy ve stravování, tak by se do roku 2050 zvýšily emise ze zemědělství o 80% oproti současnosti (což je obrovské množství, které v podstatě vylučuje stabilnost současného klimatického systému tak, jak jsme na to my – a naše kulturní plodiny – zvyklí). Jako jedním z řešení tohoto problému vidí autoři studie přechod ke stravování vegetariánského či pescetariánského (vegetariánské plus spotřeba ryb).

Michael Clark – jeden z autorů článku v Nature (Tilman & Clark, 2014) – vysvětluje trend poptávky po mase s rostoucím HDP ve většině zemí světa.

Dalším příkladem studie založené na globálním modelování byl „mass-flow“ model (prezentovaný Adrianem Müllerem z výzkumné instituce FiBL ve Švýcarsku), který se zaměřoval na budoucí využití půdy ve vztahu k budoucím změnám ve stravování do roku 2050 dle FAO. Jejich model ukázal, že zredukování dopadů na životní prostředí a zároveň dostatečnou produkci potravin pro celé lidstvo by vyžadovalo, aby přežvýkavý dobytek (ovce, skot) zůstaly na zatravněných pastvinách, které nemohou být využité pro pěstování plodin a aby byly počty monogastrických zvířat (prasata, drůbež) výrazně zredukovány, protože by zde nebyl dostatek půdy pro produkci krmiv pro tato zvířata (2). Závěr této studie je v kontrastu s doporučeními objevujícími se v jiných studiích, které doporučují nahrazení spotřeby hovězího masa kuřecím či vepřovým (např. studie Henrika Saxe z Technical University of Denmark – DTU, který byl na workshopu také přítomen).  V každém případě se všichni na workshopu shodli, že je všeobecně potřeba snížit množství produkovaného a spotřebovávaného masa (ale na snížení u různých typů masa se zatím akademici jednoznačně neshodnou).

Za výhodu globálního modelování se dá považovat to, že je možné tímto způsobem získat přehled o celosvětové situaci a o hlavních důvodech a možných změnách na globální úrovni. Na druhou stranu je u tohoto přístupu těžké podchytit různé trendy ve stravování na úrovni jednotlivých států, které se mohou z nějakých důvodů lišit (např. náboženských – posvátnost krav v Indii, atp.)

Modelování na úrovni regionů a států

V posledních letech bylo publikováno množství studií, které byly založeny na modelování environmentálních a/nebo zdravotních aspektů spotřeby potravin na úrovni regionů či států. Na workshopu byla například prezentována série článků na téma průměrné dánské stravy ve srovnání s tzv. Novou nordickou stravou – NND (New Nordic Diet), která byla definována specificky pro skandinávské země s ohledem na zdraví jejich obyvatel a životní prostředí (prezentoval Henrik Saxe z DTU). Tyto studie ukázaly, že změna stravování v tomto regionu ze současné průměrné stravy na NND by značně zlěpšila zdravotní stav populace i zmírnila dopady na životní prostředí (3, 4). Na záklaě těchto studií dánští výzkumníci doporučují zejména snížení spotřeby masa a dovážení potravin z velkých dálek.

Henrik Saxe z DTU prezentuje výsledky série studií na téma změny stravovacích návyků směrem k Nové nordické stravě (New Nordic Diet) v Dánsku.

Dalším příspěvkem byly výstupy z projektu Afterres 2050, který proběhl ve Francii a který zkoumal možnost snížení emisí skleníkových plynů při změně národního stravování (prezentovány Philippem Pointereau z organizace Solagro). Model MoSut, který byl v projektu využit, ukázal, že technologické změny v agro-potravinářském sektoru nebudou s nějvětší pravděpodobností dostačující pro snížení environmentální zátěže ze skleníkových plynů a k tomu, aby došlo k dostatečnému snížení emisí, bude zapotřebí také podstatná změna ve stravování.

V neposlední řadě byla prezentována studie od dalšího francouzského týmu (prezentovala Nicole Darmon z výzkumného centra INRA), která ukázala, že konzumace potravin s vysokou výživovou kvalitou byla ve Francii asociována s vyššími emisemi skleníkových plynů (5). Tento výsledek je v rozporu s nyní všeobecně uznávaným konceptem tzv. „Dvojité pyramidy“ od Barilla Centre for Food & Nutrition (BCFN), která předpokládá, že stravování dle výživové pyramidy (tj. s vyšší výživovou kvalitou) by mělo za následek snížení dopadů na životní prostředí. Rozpor mezi touto studií a konceptem BCFN je zřejmě způsoben tím, že cukr, sůl a bílá mouka mají poměrně nízkou výživovou kvalitu, ale zároveň poměrně nízký dopad na životní prostředí. Koncept „Dvojité pyramidy“ (tzn. vysoká výživová kvalita = nízký dopad na životní prostředí) tedy může fungovat všeobecně, ale určitě nění univerzálně platný pro veškeré potraviny.

Role vzdělávání

Mnoho z řečníků na workshopu také zmínilo roli vzdělávání v potřebné změně směrem k udržitelnému stravování. Účastníci se shodli, že výzkum je přirozeně prvním krokem k získání relevantních informací, ale v momentě, kdy jsou věděcké výsledky již dostatečně validovány (studiemi různých výzkumných týmů), je poté třeba tyto poznatky dostat také mezi širokou veřejnost a do vzdělávacích systémů.

Hlavní poznatky z workshopu

Z workshopu jsem si odnesla následující hlavní poznatky:

  • Udržitelná strava je jasně definována – metody hodnocení udržitelnosti stravy však zatím nejsou standardizovány.
  • Neexistuje jedna univerzální udržitelná strava – je potřeba vydefinovat udržitelné formy stravování pro jednotlivé oblasti světa.
  • Současné metody hodnocení dopadů ze stravování na životní prostředí a lidské zdraví zahrnuje zejména agregované indexy a modelování (založené především na metodě posuzování životního cyklu – Life Cycle Assessment, LCA).
  • Výzkumníci se shodují, že současné stravovací návyky se musí změnit, aby se snížil dopad na životní prostředí a zlepšil se zdravotní stav populace  – všechny studie navrhují snížení spotřeby masa (zejména u Západní společnosti).
  • Role vzdělávání a popularizace vědy jsou klíčové k tomu, aby se naše společnost posunula směrem udržitelné stravě.

Literatura:

(1) Tilman, D. & Clark, M. (2014) Global diets link environmental sustainability and human health. Nature 515 (7528), 518-522.

(2) Schader, C., Muller, A., Scialabba, N. E.-H., Hecht, J., Isensee, A., Erb, K.-H., … Niggli, U. (2015). Impacts of feeding less food-competing feedstuffs to livestock on global food system sustainability. Journal of The Royal Society Interface, 12(113), 20150891

(3) Jensen, J. D., Saxe, H., & Denver, S. (2015). Cost-Effectiveness of a New Nordic Diet as a Strategy for Health Promotion. International Journal of Environmental Research and Public Health, 12(7), 7370–7391.

(4) Saxe, H. (2014). The New Nordic Diet is an effective tool in environmental protection: it reduces the associated socioeconomic cost of diets. The American Journal of Clinical Nutrition, 99(5), 1117–1125.

(5) Vieux, F., Darmon, N., Touazi, D., & Soler, L. G. (2012). Greenhouse gas emissions of self-selected individual diets in France: Changing the diet structure or consuming less? Ecological Economics, 75, 91–101.

Projekt „Nutriční stopy“ získal podporu z TAČR

Třikrát hurá. Podařilo se nám získat podporu od Technologické agentury ČR (TAČR) z programu Omega pro řešení projektu aplikovaného výzkumu na projektu „Nutriční stopy“ (oficiální název zní Metodka stanovení nutriční stopy pro vyjádření environmentálních a zdravotních aspektů spotřeby potravin v ČR).

V projektu se zaměřujeme na propojení výživy a životního prostředí.

Projekt si klade za cíl vytvořit nový vzdělávací online nástroj – kalkulačku Nutriční stopy pokrmů – kde si uživatelé budou moci spočítat dopad na životní prostředí různých jídel a zároveň jejich výživové hodnoty. Vedle kalkulačky vznikne také nový metodický dokument popisující metodiku výpočtu Nutriční stopy pokrmů a odborný recenzovaný článek o možnostech této a podobných kalkulaček ve vzdělávání. Snahou projektu je přimět širokou veřejnost začít více uvažovat o souvislostech naší výživy, zdraví a dopadů na životní prostředí a ve výsledku snad i částečně změnit současné stravovací návyky (ačkoli to samozřejmě záleží na mnoha aspektech).

Projekt budeme řešit v následujícím složení: hlavní řešitelka projektu – Dana Kapitulčinová, členové řešitelského týmu – Jan Weinzettel, Miroslav Havránek a Iva Zvěřinová (všichni z COŽP UK). Projekt běží v letech 2016-2017. Díky TAČRu (80% nákladů) a COŽP UK (20% nákladů) za podporu!

Spuštění blogu: Proč „udržitelná strava“?

Jídlo a jeho konzumace je základní lidská potřeba – každý člověk musí jíst. Většina z nás asi zná rčení „jsme tím, co jíme“. Já ještě dodávám, že „tím, co jíme, také ovlivňujeme životní prostředí a svět kolem nás“.

Jsme tím, co jíme. A tím, co jíme, také ovlivňujeme životní prostředí a svět kolem nás.

V současnosti bohužel nejsou naše spotřební návyky dlouhodobě udržitelné – jinými slovy, způsob kterým produkujeme, rozvážíme, jíme a plýtváme potravinami nemůže fungovat moc dlouho (tzn. po mnoho dalších generací). Je třeba se více zamyslet nad tím, kde se naše jídlo bere a za jakou cenu (nejen finanční!). A pak přijít s nějakým lepším řešením, jak si dlouhodobě plnit své žaludky s ohledem na budoucí generace – tzn. najít takzvanou „udržitelnou stravu“.

„Udržitelná strava je strava s nízkým dopadem na životní prostředí, která přispívá k potravinové a výživové bezpečnosti a zdravému životu současných i budoucích generací. Udržitelná strava chrání a respektuje biodiverzitu a ekosystémy, je kulturně přijatelná, dostupná, ekonomicky spravedlivá a přístupná, výživově adekvátní, bezpečná a zdravá a vhodně využívá přírodních i lidských zdrojů“ (volný překlad dle FAO)

Jsem přesvědčená, že k tomu, abychom našli nejlepší řešení bez unáhlených závěrů, potřebujeme založit naše rozhodování na věrohodných informacích. Ty nám může poskytnout věda a výzkum. Proto jsem výzkumnicí na Univerzitě Karlově v Centru pro otázky životního prostředí, kde se zabývám projekty na téma udržitelnosti potravin a stravování – chci získat nejlepší poznatky ze zahraničí i ČR ohledně současné situace a možných řešeních. Zároveň chci také tyto poznatky nějakým srozumitelným způsobem předávat dál celé společnosti. Proto jsem v oddělení zabývajícím se environmenálním vzděláváním a vzděláváním pro udržitelný rozvoj, přednáším na pozvaných přednáškách a workshopech… a nyní také začínám tento blog.

Postupně zde tedy najdete informace o mých cestách na různé zajímavé konference a workshopy v ČR i zahraničí, o projektech, na kterých pracuji a hlavně o výstupech těchto aktivit, které by měly být zajímavé a prospěšné pro celou společnost.

Věřím, že nás tím pomohu posunout alespoň o krůček blíže k udržitelné stravě. A snad i celkovému způsobu života. Tak s chutí do toho 🙂

PS: V letech 2011 – 2013 (tj. v době, kdy jsem ještě žila v zahraničí a poté se stěhovala do Prahy) jsem sepsala několik blogových příspěvků vztahujících se k tématu jídla a udržitelnosti na blogu časopisu Respekt, které by Vás třeba také zajímaly – https://kapitulcinova.blog.respekt.cz/